Aktuality

20.02.2014

Historie automobilky Citroen

Na začátku velkého příběhu jedné z nejvýznamnějších automobilek Evropy stojí několik zajímavých náhod. Především se jedná o jméno Citroën, které si rádi podvědomě spojujeme s Francií, a které je ve skutečnosti holandským výrazem pro citrón – rodina zakladatele André Citroëna pocházela totiž z Holandska, kde jeho dědeček obchodoval s tropickým ovocem, a při utajené svatbě s pozdější Andrého babičkou si vymysleli takto vkusné společné jméno. Druhou náhodou je potom vznik slavného loga automobilky Citroën se dvěma stříškami. To má svůj prapůvod totiž v Polsku, kde mladý André Citroën uviděl zajímavě uspořádané zuby na dřevěném soukolí čerpadla na vodu, koupil na ně patent a začal je ve Francii ve velké vyrábět z oceli. Šípové ozubení převodových kol se tehdy stalo hitem a André Citroënovi vydobylo jméno v automobilovém průmyslu ještě dřív, než vyvinul vlastní první automobil.


Neustále se učit a předvídat vývoj trhu, to byly dvě dovednosti, které si André Citroën osvojil opravdu dokonale. Po velice důležité návštěvě v americké továrně na automobily Ford pochopil, v čem a jak může proniknout na Francouzském trhu – začal vyrábět spolehlivá malá levná auta pro každého, a vůbec nešetřil na reklamě. Výsledkem bylo, že na první automobil nesoucí označení Citroën 10 HP, častěji ale označovaný jako „Typ A“ v tu dobu čekalo již 30 000 zájemců a firma měla tak na několik let zajištěný odbyt. Během prvního roku vyrobil 2000 a v dalším již 12 000 automobilů a na úspěch bylo tak říkajíc zaděláno. Rychle po sobě následovaly další typy – úspěšný automobil B 2 a hned po něm malý lidový vůz Citroën 5 CV. André Citroën však není jen výrobcem automobilů. V lukrativním byznysu přidává i další navazující služby, jako je asistence, zabezpečení, splátkový prodej, garantuje bezplatné prohlídky po záběhu, buduje obchodní síť s náhradními díly, dokonce začíná vyrábět i zmenšeniny svých aut pro trh s hračkami. Málokdo ví, že v této úžasné době velký zářící nápis Citroën zdobil od roku 1925 do 1934 Eiffelovu věž v Paříži a nebýt druhé světové války, byl by tam možná ještě déle.
V roce 1924 prezentuje automobilka Citroën čtyřmístný vůz B 10 s celokovovou karoserií , který brzy na trhu nahradila jeho modernizovaná verze B 12 s lepším podvozkem a brzdami na všech čtyřech kolech. I další modely byly často spojeny s nějakou technickou inovací, například Citroën B 14 v druhé polovině dvacátých let se pyšnil prvním sériově montovaným podtlakovým posilovačem brzd. V létech 1931 a 1932 učinil André Citroën pro svoji značku mimořádný reklamní počin – jeho polopásové vozy zdolaly před zraky celého světa během několika transkontinentálních expedic Saharu, poušť Gobi nebo Himaláje.




Co desetiletí, to přelomové technické novinky a vynálezy. V druhé polovině třicátých let tak prezentuje automobilka Citroën vozy s nezávisle zavěšenými předními koly, karoseriemi z velkoplošných ocelových výlisků, nakonec dokonce revolučním náhonem na přední nápravu. Konec této jedné zlaté éry ale představuje hospodářská krize, kdy velkou část firmy přebírá koncern Michelin .
Že odchodem André Citroëna, který dal světové značce svoje vymyšlené jméno a do emblému šípové ozubení převodových kol, nemusí znamenat konec, dokazuje v druhé polovině čtyřicátých let dvojice automobilů – užitkový vůz série H, který se v obměnách vyráběl 31 let, a jeden z nejznámějších automobilů značky Citroën všech dob. Vúz 2 CV s plátěnou střechou, který se vžil spíš pod označením „kachna“ nebo „ošklivé káčátko“ a český automobilista si ho vybaví zejména v četnických komediích s Louisem de Funesem, kde ho brilantně řídí mladá jeptiška. Tento na první pohled skoro až ošklivý vůz byl ve své podstatě tak geniální, že jeho výroba v detašovaných pobočkách po světě skončila až na samotné hranici tisíciletí.




Že Citroën znamená inovaci se opět přesvědčil celý svět s uvedením futuristického a nezapomenutelného modelu Citroën DS , přezdívaného podle dvou písmen Déesse – bohyně. Nejen jeho tvar jako z archaických vědeckofantastických filmů, ale především koncept hydropneumatického odpružení nás fascinují dodnes.
Následovaly opět lidové vozy Ami 6 a Ami 8 a dokonce terénní vozítko Citroën Méhari s otevřenou plastovou karosérií. To už se blíží konec šedesátých let a následuje pozoruhodný vůz Citroën SM s italským motorem V6, který vznikl jako výsledek fúze s automobilkou Masserati. Necelých 13 tisíc kusů po celém světě se tak brzy stalo sběratelskou raritou.




Poslední etapa dvacátého století, do které se ovšem vešlo ještě opravdu hodně novinek, se nese ve smyslu rozvoje hydropneumatického odpružení, tedy něčeho, co nás na vozech Citroën z té doby fascinuje dodnes – způsob, jak se vyfouknuté tlumiče před jízdou tlakují a auto se zvedá ze země. Objevují se sedany střední třídy GS a nástupce „bohyně“ CX, oba ohodnocené jako automobil roku.
V roce 1976 se stala automobilka Citroën součástí koncernu PSA Peugeot – Citroën , jehož součástí je dodnes. Výsledkem bylo několik automobilů, kde se technologie obou automobilek prolínaly – koprodukční typ LN, který silně připomínal Peugeot 104 a Citroën Visa, kde byly na výběr buď vzduchem chlazené motory Citroën, nebo vodou chlazené Peugeot.



V září 1982 se na trhu objevil nový sedan střední třídy, který opět dodnes uvidíte na českých silnicích, zvláštně hranatý Citroën BX s částečně krytým zadním kolem. Plynokapalinové odpružení opět způsobuje to, že zaparkovaný vůz jakoby leží na zemi. Následují modely AX, XM s motorem vpředu napříč, předním pohonem a elektronicky řízený plynokapalným odpružením. Ten roku 1990 získává automobilce třetí titul Automobil roku.


Všechny aktuality